Výzkumem vesmíru se lidé zabývají již od pradávna. Máme například záznamy starých civilizací, které pozorovaly a zaznamenávaly pohyb hvězd po obloze i objekty, které se na ní nečekaně objevovaly, a o nichž dnes víme, že se jednalo nejspíše o komety či asteroidy.
Ačkoliv však trvalo až do vynálezu teleskopu, než se tento fakt potvrdil, již tehdy si všimli, že všechny tyto pozorované objekty, či spíše světla na obloze, mají tvar koule. Dnes pak již víme, že se to netýká jen hvězd, ale také všech planet, a to nejen v naší sluneční soustavě, stejně jako komet a asteroidů.
Zde se pak nabízí otázka, proč zrovna tento tvar. Co je na něm tak zvláštního, že jej vidíme po celém známém vesmíru? Proč se planety nezformují například do tvaru krychle či dokonce placky? Netrvalo dlouho a důvod se ukázal.
Jednoduše řečeno, na vině je především gravitace. Každý objekt má vlastní přitažlivou sílu, která je odvislá především od jeho hmotnosti. A tu vyzařuje všude kolem sebe. Pokud je tedy dostatečně velká, přitáhne k sobě jiné, méně hmotné objekty. Ty se tím pádem rovnoměrně rozmístí okolo centra gravitace, čímž se vytvoří onen typický tvar koule.
Takto fungovala i tvorba planet. Těžší prvky, jako například železo či nikl, k sobě přitahovaly ty lehčí. Nejprve jich bylo jen pár, avšak tím se zároveň zvyšovala jejich hmotnost a tak jich k sobě dokázaly připoutat stále víc a víc, až nakonec vznikla planeta.
To je koneckonců také důvod, proč těžší prvky najdeme v mnohem větším množství blíže k jádru, zatímco ty lehčí obvykle blíže k povrchu. A to neplatí pouze u Země, ačkoliv její složení je z pochopitelných důvodů prozkoumáno zdaleka nejlépe, ale v podstatě u všech vesmírných objektů.
Jistě, gravitace nebyla jedinou silou, která zde působila. Avšak je zdaleka tou nejvýraznější. Proto bychom ji v žádném případě neměli podceňovat. Koneckonců, právě ona nás drží nohama na zemi.