Podobně jako tomu je dnes s globálními změnami klimatu, byla v devadesátých letech velkým tématem, co se ekologie týče, ozonová díra. Tímto tématem se označuje místo ve stratosféře, kde je koncentrace ozónu o 50 či více procent nižší, než by tomu mělo být. Asi není potřeba říkat, proč vědci bili na poplach. Právě ozonová vrstva nás chrání před škodlivými slunečními paprsky. Její oslabení by mělo za následky zejména zvýšení případů rakoviny kůže, ale i dalších onemocnění a jiných efektů.
Avšak navzdory tomu, jak škodlivá tato díra, která se nacházela především nad Arktidou a Antarktidou byla, i když se často rozšiřovala, v některých případech dokonce i nad naši zem, byla, v současnosti se o ní prakticky nemluví. Zdálo by se, jako by ji kompletně nahradily globální změny klimatu.
To vyvolává v mnoha lidech pocit, že se jednalo pouze o zbytečné šíření poplachu, a že žádné nebezpečí nikdy nehrozilo, a nehrozí ani nyní, a že nás vědci zkrátka chtějí jen strašit. To je však velmi daleko od pravdy. Co se tedy ve skutečnosti stalo?
Jednoduše řečeno, podařilo se nám růst ozonové díry zastavit a dokonce i částečně zvrátit. A podařilo se to především díky různým celosvětovým dohodám, jako byl například zákaz používání freonů, které se tehdy nacházely prakticky všude. Tím se snížila koncentrace plynů, které na sebe váží ozon, v atmosféře, a ona tolik potřebná vrstva se pomalu obnovuje. V současnosti tedy nepředstavuje takové nebezpečí.
Rozhodně by se tedy vyplatilo, abychom vědce poslouchali i nyní. Globální změny klimatu totiž mohou mít podstatně vážnější následky, než ozonové díry. A podle všeho se zdá, že doba, kdy vše můžeme ještě zvrátit, se kvapem krátí.
Bohužel, není zde ani zdaleka taková politická vůle jednat a přijímat nepopulární opatření, jak by bylo potřeba. A to je něco, na co může v budoucnu tvrdě doplatit každý z nás.