Už od dětství jsem opravdu moc ráda sportovala. S dětmi jsme vždycky moc ráda běhali po vesnici, kde bylo vždycky opravdu hodně zábavy, takže jsme se jako malé děti opravdu nikdy nenudily a vždycky všude byla veliká zábava. A to hlavně plavání mě později nejvíce bavilo. Zatím si vzpomínám na to, když jsem chodila do školky, kde je moje máma přihlásila do kurzu plavání. A ze začátku jsem byla opravdu nadšená, protože tam šlo více jak polovina děti ze školky. Řekla jsem se, že alespoň nebudu jediná, kdo tam nechodí. Protože u nás děti z naší ulice, kde byly řadové domky, tak všichni chodily plavat anebo chodily ještě na aerobik anebo na různé dětské kroužky.
Já jsem nechodila nikdy nikam, takže jsem byla opravdu ráda, když mě to maminka zaplatila, abych mohla se školkou chodit na bazén. A úplně jsem se tam moc těšila, ale jen do té doby, než jsem se potom musela potápět. Vůbec nevíte, jak jsem se bála potopit hlavu, jenomže jsme měli zrovna na plavání, na tento skvělý sport, takovou paní učitelku, která byla opravdu přísná a více jak půl dětí se jí skoro bálo.
A já jsem z ní měla veliký respekt a taky jsem se bála. Takže jsem se snažila dělat opravdu všechno, co mi paní učitelka na bazénu řekne. Ani nevíte, jaký jsem měla strach na bazénu se školkou na kroužku, na kterém jsem byl asi čtyřikrát. Dokud jsem už rodičům neřekla, že už tam chodit nechci, protože se bojím té paní učitelky na výcvik plavání. Moje maminka si samozřejmě stěžovala, protože přeci nesmím být žádný učitel přísný na děti, které ještě neumějí plavat. Nakonec to všechno dopadlo tak, že se paní učitelka na plavání vyměnila, takže jsem na plavání chodila dál a opravdu hodně mě to baví. A s paní učitelkou na bazénu jsem se naučila konečně perfektně plavat, takže vím, že je výměna paní učitelky na plavání měl velký smysl.